První recenze debutové desky Llyr
Pozitivní recenze alba Two Years of Emptiness se objevila na webzinu Payo. V naší zprávě si ji celou můžete přečíst.
Originál recenze naleznete zde.
A zde je její přepis:
LLYR
"2 Years Of Emptiness" skladeb: 9
čas: 40:10
vydáno: 00.09.2010
CD
Počátky formace LLYR se datují až do roku 2003, tudíž máme co dělat s vyspělou kapelou. Sestava se lety sice měnila, ale parta kolem Sira Jakuba Uhlíka vyčkala s prvním albem až do letošního podzimu. Jakou roli v tom hrála změna na postu pěvce (od loňska zde zpívá Kaťas) se můžeme jen domnívat…
Ve výsledku nás čeká 40 minut muziky do sychravého podzimního počasí. A jak je cítit z každého tónu, lépe to načasovat nešlo. Skupina si libuje v klasickém pojetí doom metalu, s výrazně vytaženou basou a hlasově výborně disponovaným Kaťasem za mikrofonem.
Hned po intru (kdo nepoznal Apollo 13?) přichází jedna z nejlepších skladeb celého alba.
,, XIII/Captive of the Stellar Ocean“. Otvírák jak se patří! Po lehce nevýrazné ,,Anger“ se další příjemné překvapení ukrývá na třetí pozici.
,, Silence, Emptiness and Confusion“ je nádherná balada, podbarvená španělkou a jen mne utvrzuje v přesvědčení o správnosti výběru frontmana. LLYR se po celou dobu nikam neženou, jen tak zlehka popichují poslouchače k úvahám o tom, co poslouchá.
Mohlo by se zdát, že ,,Two Years of Emptiness“ je ryze melancholická a smutná deska. Asi na tom bude něco pravdy, ale já budu oponovat. Z beznaděje jejích tónů vylézá na povrch jisté světlo a plamínky pomalu, ale jistě rozdmýchávají větší a větší oheň…beznaděj tak dostává ránu do slabin. Pojďme ale dál.
LLYR mírně zrychlí na ,, Undischarged“, kde mi ale chybí trošku invence. Přece jen postupem času zjišťuji, že mi u nich více sedí poloha ,,volně ležícího střelce“.
Celé album půlí song ,,Broken“. V něm se vracíme do klasického tempa, kde se střídají polohy vokálu i nálad. Právě tahle věc by mohla skvěle fungovat naživo.
Druhou polovinu startuje ,, The Rain Complains“ a drží nastavenou laťku pěkně vysoko. Pokud bych LLYR za něco chválil, tak určitě za momenty, kdy dokáží vystavět právě takovou skladbu. Atmosféra graduje a celá kapela se nese na vlně pravé nefalšované melancholie. Tak, jak je v tomto stylu předem dáno.
Závěr načíná ,, Rejected Tribe“ kde se opět tempo lehce zrychluje, ale na rozdíl od výše zmiňované ,, Undischarged“ mi tady ,,strašidelná“ poloha perfektně sedí. Závěrečná vyhrávka se navíc povedla a pasuje skladbu samotnou na jeden z hitů debutu.
Dva poslední kusy se jmenují ,, Birdless Skies“ resp. ,,I“. Prvně jmenovaná nijak nevybočuje ze zavedených kolejí. Zdobí ji však překrásný melodický střed, v němž cítím jistou dávku naděje…pro kterou tahle nahrávka prostě dýchá…výborné!
Zastavím se však u poslední. Nejde jen o to, že v ní hostuje nejznámější plzeňská persona, samotný Lord Morbivod. Producent a zvukový mág celé desky zde vstupuje do závěrečného songu (mimochodem, silně emotivního) svým recitačním uměním a krásně uzavírá náladu povedeného alba. LLYR pro něj našli ten nejvhodnější úsek a přitom ani vteřinu nezpochybnili jeho velikost. Rozhodně pochvala.
Celkově jsem strach z tak ,,těžké“ nahrávky lehce setřásl, až jsem překvapený, jak krásná může být smutná muzika. LLYR se postarali o příjemné překvapení letošního podzimu. A pokud bude následující deska o chlup lepší po zvukové stránce (nebál bych se za investovat do pořádného studia), čeká nás možná nová vláda doom metalu v ČR. A to není špatná výhlídka, že?
7 / 10 | Filip
